Zpět
Městská správa a hospodářství v Radnicích v raném novověku
| Citace: |
KILIÁN, J. Městská správa a hospodářství v Radnicích v raném novověku. In Dějiny města Radnic do roku 1850. České Budějovice : Veduta, 2020, s. 66-84. ISBN: 978-80-88030-53-9
|
|---|---|
| Druh: | KAPITOLA V KNIZE |
| Jazyk publikace: | cze |
| Anglický název: | The city administration and economy in Radnice in early modern time |
| Rok vydání: | 2020 |
| Místo konání: | České Budějovice |
| Název zdroje: | Veduta |
| Autoři: | doc. PhDr. Jan Kilián Ph.D. |
| Abstrakt CZ: | Radnice, do roku 1570 městečko, poté město, se během raného novověku řídily norimberským městským právem a jeho českou kodifikací v podobě Koldínova zákoníku. Vlastní radní dům si místní pořídili až v roce 1587, kdy za tím účelem zakoupili jeden z panských domů na náměstí. Do té doby se městská rada scházela v privátních domech svých členů. Radní sbor sestával ze dvanácti konšelů, z nichž nejpřednější nesl hodnost primase ? tu i zde tradičně získávali příslušníci nejvlivnějších a nejzámožnějších rodin. Konšelé se v pravidelných měsíčních intervalech střídali ve funkci purkmistra. Městskou radu obnovovala buď sama vrchnost nebo její zástupce. Pokud se projednávala zcela zásadní rozhodnutí, přistupovali k radním také obecní starší (jejich počet v Radnicích neznáme, často bývali čtyři), případně i celé plnoprávné měšťanstvo nebo jejich výbor. Pořádkové záležitosti měl na starosti městský rychtář. K nejdůležitějším zaměstnancům radního sboru náležel městský písař (syndik), pověřený vedením městských knih a péčí o ně, nechyběl však ani obecní slouha či hrobník. Radnice od středověku disponovaly i hrdelním právem a ačkoli vlastního kata patrně nikdy neměly, nalezli bychom ve městě jak šatlavu, tak nedaleko za městem šibenici. Rovněž od středověku bylo město, typická řemeslnicko-zemědělská lokalita, nadáno řadou práv hospodářského charakteru. Radnickým tak plynuly příjmy z výročních trhů (jarmarků), jejichž počet se během raného novověku postupně navyšoval, z mlýnů, lesů, pronájmů nemovitostí (polnosti, louky), především však z vlastního pivovaru a nezanedbatelný zdroj představoval i přeprodej soli. Právě na poli vaření piva se ovšem město po třicetileté válce opakovaně střetlo se svou vrchností. Vynikajícím pramenem pro poznání konkrétní výše městských příjmů a výdajů je evidenční kniha z let 1621?1646, která současně dokládá, že město i v náročných letech třicetileté války většinou hospodařilo s vyrovnanou bilancí. V polovině 17. století v Radnicích působily dvě desítky různých řemesel (silní byli tradičně řezníci), v 18. století přibyly další, užší specializace. Někteří jedinci se živili také obchodem a většina si k řemeslu přilepšovala produkcí z vlastních polí a zahrad. Směrem k vrchnosti bylo město povinno odvodem pevně stanovených poplatků, které se po třicetileté válce znatelně navýšily. Později si Radničtí za stanovený poplatek pronajímali veškeré vrchnostenské provozy s výjimkou lesů. |
| Abstrakt EN: | During the Early Modern Period, Radnice, a township until 1570, then a town, was governed by Nuremburg town law and its Bohemian codification in the form of the Koldín Code. The locals bought their own council house only in 1587, when they bought one of the manor houses on the square for this purpose. Until then, the town council met in the private homes of its members. The council consisted of twelve councillors, the foremost of whom bore the rank of primas (primate) ? even here the members of the most influential and wealthy families traditionally acquired these posts. The councillors alternated in regular monthly intervals in the function of Burgomaster. The town council was renewed either by the manorial lord himself or by his deputy. When fundamental decisions were discussed, municipal elders also approached the councillors (their number is unknown in Radnice, often there were four), or even the entire sui juris bourgeoisie or their committee. The magistrate was in charge of the law enforcement. The most important employees of the council body included the town clerk (syndicate), who was entrusted with keeping the town books and caring for them, but there was also a municipal servant and a gravedigger. From the Middle Ages, Radnice also had the right to sentence criminals for capital offenses and although it apparently did not have its own executioner, there was a gaol in town and gallows not far from the town. The town, a typical craft-agricultural locality, has been endowed with a number of rights of an economic nature also since the Middle Ages. The people of Radnice thus received revenues from annual markets (fairs), the number of which gradually increased during the early modern period, from mills, forests, real estate leases (fields, meadows), but above all from its own brewery, and the advance sale of salt was a significant source of income as well. After the Thirty Years? War, the town repeatedly clashed with its manorial lord precisely in the field of the brewing of beer. An outstanding source for learning about the specific amounts of the municipal incomes and expenditures is the record book from 1621?1646, which at the same time proves that the town mainly managed with a balanced budget even in the difficult years of the Thirty Years? War. In the middle of the 17th century, twenty different crafts (butchers were traditionally strong) were practised in Radnice; other, narrower specialisations were added in the 18th century. Some individuals also subsisted on trade, and most improved their craft by the produce from their own fields and gardens. The town was obliged to pay firmly set fees to the manorial lord, which rose significantly after the Thirty Years? War. Later, the people of Radnice rented all of the manorial operations with the exception of the forests for a set fee. |
| Klíčová slova |
Zpět