O katedře
Historický vývoj katedry (text psán k výročí 50. let od založení FPE)
Záhy po ustavení Pedagogické fakulty v Plzni v září 1948 jako jeden z jejích ústavů; od roku 1951 kateder - vznikla i katedra hudební výchovy (v r. 1992 přejmenovaná na katedru hudební kultury).
Od svého vzniku katedra poskytovala vysokoškolské vzdělání v oblasti hudební výchovy: od roku 1948 učitelům 6. - 9. ročníku základní školy, od r. 1959 též učitelům 1. - 5. ročníku a od roku 1977 i učitelům škol středních, případně i škol hudebních.
Za padesát osm let své existence doznaly katedra i studované obory značných změn. Přes některá negativní opatření za komunistického režimu (okleštění studia HV, podvakrát dočasná ztráta samostatnosti katedry, politické postihy členů katedry) možno konstatovat celkově pozitivní vývojový trend.
Výuku teoretických disciplín HV nejprve zajišťoval pouze dr. Ing. Ludvík Novák, dojíždějící z Prahy, ale od r. 1949 už dr. Bořivoj Mikoda, který vedl katedru v letech 1951 až 1970. Praktické hudební předměty byly vyučovány externími pracovníky, vesměs učiteli Městské hudební školy. S postupným nárůstem počtu studentů se personálně rozrůstala i katedra, takže ve školním roce 1969-1970 měla už deset interních pedagogů: B. Mikoda (od 1949), M. Mrázek (1954), J. Klobouk (1959), V. Lukáš (1959), R. Siebr (1960), V. Bokůvková (1961), B. Dušek (1964), J. Štěpánek (1964), J. Fiala (1965), J. Jindrová (1968). Po úmrtí prof. Mikody (1970) byl vedoucím katedry jmenován didaktik HV doc. PhDr. Rudolf Siebr, CSc., který v této funkci působil až do svého odchodu do důchodu v r. 1990. Tehdy byla vedením katedry pověřena doc. PhDr. Jana Jindrová, CSc., klavíristka a hudební popularizátorka.
Během této doby někteří ze starších členů katedry odešli do důchodu nebo katedru z různých i politických důvodů opustili: houslista Václav Lukáš v r. 1970, doc. Jiří Štěpánek, CSc., který působil i ve funkci proděkana, v r. 1977, PhDr. Jaromír Klobouk v r. 1977, doc. PhDr. Bohumil Dušek, CSc., v r. 1976 přesídlil do Prahy, v r. 1976 PhDr. Vlasta Bokůvková byla propuštěna z politických důvodů, stejně jako o rok později houslistka Eva Chvašťulová, která na katedře působila pět let, PhDr. Miroslav Mrázek v r. 1977.
Další interní členové katedry zde setrvali různě dlouhou dobu: 1972-1976 Jiří Hostýnek, klavírista z Klatov, 1972-1980 Jaroslav Pruner, klavírista a klavírní improvizátor ze Sušice, 1977-1981 Jiří Fuchs, zpěvák a sbormistr, 1976-1990 PaedDr. Marta Panušová, 1987-1989 PhDr. Zuzana Zatloukalová, muzikoložka, klavíristky Mgr. Zuzana Rezková 1986-1987, Mgr. Jana Klečatská 1990-1998, Mgr. Martina Reichová 1992-1995, Mgr. Zdeňka Vápeníková 1994-1997 a Eva Viktorová 1975-2002, houslistka Vlasta Frieslová 1994-1998, folkloristka PhDr. Marta Ulrychová 1990-1999 a v letech 1992-1999 prof. PhDr. Jarmila Vrchotová-Pátová, CSc., která osobně zaštítila založení pěveckého oddělení na této katedře.
Externích spolupracovníků byla celá řada, vesměs se jednalo o přední učitele plzeňských hudebních škol a konzervatoře, o instrumentalisty a zpěváky plzeňské opery. Vzhledem k déledobé a významné spolupráci s katedrou uvádíme alespoň tato jména: klavíristé Bohdan Gsellhofer, Jarmila Němcová, Danuše Čermáková a PhDr. Vladimír Koula, pěvkyně Jitka Jůzková, flétnista Vojtěch Lindaur, kytaristky Iva Vainarová a Zdeňka Holá, houslistka Vlasta Frieslová. Ve funkci sekretářky se vystřídaly A. Maxová, M. Kubíčková, V. Pechová, I. Böhmová, H. Ulmannová, D. Straková, O. Lörinczová, M. Danešová a L. Duchková.
Významné vědecké a umělecké úspěchy
Základní práce z oblasti české muzikologie, třísvazková publikace Hudební věda (Lébl, V. a kol.: Hudební věda I-III, SPN, Praha 1988), uvádí na s. 245 plzeňskou PedF mezi těmi fakultami, jež do roku 1982 výrazněji přispěly k rozvoji muzikologie. Za naší fakultu jsou zde jmenovány hudebně-akustické publikace člena katedry fyziky Antonína Špeldy a dále práce pedagogů katedry hudební výchovy Bořivoje Mikody a Bohumila Duška.
Ale i další členové katedry (Bokůvková, Siebr, Fiala, Štěpánek, Klobouk, Mrázek) se podíleli na vědecké práci, publikovali stati v hudebních časopisech a sbornících. Do roku 1978 bylo vydáno 12 sborníků Umění, včetně dvou sborníků pouze katedrálních a monotematických (In memoriam B. Mikody, Praha 1972 a Bedřich Smetana a Plzeň, Praha 1974).
Vesměs politické důvody v sedmdesátých letech byly příčinou zmrazení publikační činnosti katedry (odchod doc. Duška, propuštění dr. Bokůvkové, nežádoucnost kvalifikačního růstu dr. Fialy). Brožura doc. Siebra Písně přátelství z r. 1980 je prací heuristicko-statistickou a úzce svázanou s dobou svého vzniku.
Také umělecká výkonnost byla a je důležitou součástí odborné kvalifikovanosti pedagogů katedry. Problémem (přetrvávajícím ovšem do současnosti) je její kvalitativní ohodnocení, poměřované výkonností ve vědecké publikační činnosti.
Prof. Mikoda a doc. Štěpánek se věnovali komponování skladeb. Zásluhou vynikajícího sbormistra dr. Klobouka (později i zásluhou J. Fuchse a Z. Vimra, jakož i stálé klavírní doprovazečky J. Jindrové) se ženský pěvecký sbor plzeňské Pedagogické fakulty nominoval na celé desetiletí mezi nejlepší pěvecké sbory v republice.
Problém ignorování umělecké práce vedením fakulty a katedry kulminoval v 80. létech, kdy hudební interpreti katedry raději tuto svou činnost na pracovišti nezveřejňovali. Počínaje rokem 1990 se situace začala zlepšovat, umělecké aktivity katedry se postupně staly součástí kulturního života fakulty, univerzity, města i regionu; samozřejmě díky i vstřícnosti a podpoře vůdčích osobností fakulty a univerzity.
Významné osobnosti katedry
Rozsáhlé hudební vzdělání umožňovalo prof. PhDr. et PaedDr. Bořivoji Mikodovi (1904-1970), aby se v průběhu svého působení na PedF v Plzni v letech 1949-1970 plně věnoval nejen činnosti pedagogické a vědecké, ale také skladatelské. Tvůrčí odkaz, výrazně poznamenaný jeho lyrickým fondem, zahrnuje díla symfonická, komorní i písňová. Mikodovy hudebně psychologické studie mají trvalý význam pro studium hudby. Přínosné jsou rovněž jeho práce z hudební historie zabývající se dílem J. Suka, V. Nováka, O. Jeremiáše. Kromě toho publikoval rozsáhlou stať s názvem Přehled vývoje sborového zpěvu a vyučovacích metod v českých zemích. K oboru hudební historie patří i jeho práce o J. Slavíkovi a o plzeňských skladatelích.
Doc. Jiří Štěpánek, CSc. (1917), působil na PedF v letech 1964-1977. Na katedře se záhy habilitoval a získal titul kandidáta věd. Hlavním oborem, kterému se po celý život intenzivně věnoval, byla činnost kompoziční. Závažnou součástí jeho tvorby jsou díla hudebně dramatická: opery, balety a scénické hudby. Jednoaktovka Biblické panoptikum byla uvedena v Plzni. Opera Píseň neumírá měla premiéru v Olomouci a hrála se i na Pražském jaru. Doc. J. Štěpánek, CSc., je rovněž autorem skladeb vokálně instrumentálních, z nichž protiválečnou kantátu Zpěv podzemní dráhy uvedla Česká filharmonie v Praze. Veřejně byly provedeny také jeho orchestrální skladby stejně jako četná díla z oboru hudby komorní.
Mezi nejvýznamnější osobnosti katedry hudební výchovy patřil hudební teoretik a historik doc. PhDr. Bohumil Dušek, CSc. (1923-1981), který na PedF v Plzni působil v letech 1964 až 1976. Jeho vědecké dílo je možno rozdělit do tří velkých celků. Nejvýrazněji zasáhl do vývoje hudební teorie, kde se jádrem jeho vědeckého bádání stala zejména harmonie a její problematika. Druhým oborem jeho zájmu byly dějiny české hudby: v několika rozsáhlých spisech věnoval pozornost české hudbě 19. a 20. století. Poslední oblastí, jíž se věnoval, byly problémy hudebně psychologické a filozofické. Doc. PhDr. B. Dušek, CSc., se věnoval také komponování, ale to chápal pouze jako doplněk své všestranné činnosti.
PhDr. Jaromír Klobouk (1915-2004), významný plzeňský sbormistr, který zde od r. 1946 řídil celou řadu sborů (Pěvecké sdružení západočeských učitelů, Dětský rozhlasový sbor aj.). Nejvýznamnějších úspěchů dosáhl s ženským akademickým sborem PedF, který založil r. 1964 a vedl až do odchodu do důchodu. Zvítězil s ním v řadě celostátních soutěží, koncertoval, nahrával v rozhlase, reprezentoval v zahraničí (NDR, SSSR, MLR, Dánsko, NSR, Anglie). Vychoval celou řadu úspěšných sbormistrů, napsal několik učebních textů, publikoval ve sbornících katedry a v Estetické výchově, je spoluautorem vysokoškolské učebnice Metodika hudební výchovy. Na PedF v Plzni působil v letech 1959-1977.
Významní absolventi
V roce 2008 slaví plzeňská katedra hudby své šedesátiny. Počet absolventů může odhadnout na cca jeden tisíc (a to při započtení pouze oborů učitelství HV pro základní a střední školy). O záměrné a systematičtější sledování profesního počínání absolventů usiluje katedra teprve posledních deset let. Chceme i tímto omluvit případnou absenci jmen, jež by v následujícím výčtu neměla chybět.
Omlouváme se rovněž těm našim absolventům učitelům hudební výchovy, kteří navzdory současným málo příznivým podmínkám toto své povolání vykonávají zodpovědně a třeba i velmi úspěšně. Nemáme takřka šanci získat o jejich práci relevantní informace.
Následující seznam je veden chronologicky podle roků narození jmenovaných, což až na výjimky vyjadřuje i posloupnost absolvování studia na Pedagogické fakultě v Plzni.
Stěžejní podmínkou pro zařazení do seznamu je prokazatelně úspěšné působení dotyčného v určité oblasti hudebního života společnosti. Absolventi studia dvou hudebních oborů (skupina B) mají ovšem zvýhodněnou výchozí kvalifikační pozici.
- absolventi studia učitelství hudební výchovy
Mgr. Josef Brabenec (nar. 1941) založil v r. 1973 Tachovský dětský sbor, který dovedl vzornou systematickou prací od přípravných sborů předškolního věku až mezi přední dětské sbory v republice.
Mgr. Josef Baierl (1942) založil v r. 1969 Sušický dětský sbor, pořádal sbormistrovské kurzy pro zčínající sbormistry, r. 1977 se stal sbormistrem i smíšeného pěveckého sboru Svatobor.
Mgr. Jarmila Procházková, Matoušková (1942) absolvovala HV na PedF v Plzni v roce 1969. Od roku 1982 vede přední plzeňský dětský sbor Jiřičky, který se i v celostátních soutěžích opakovaně výborně umístil (výběrový sbor, 3x stříbrné pásmo).
Mgr. Hana Friedrichová, Lukešová (1947) roku 1980 založila a řadu let vedla Plzeňský dětský sbor, s nímž získala vynikající ocenění v celostátních soutěžích, podnikla zahraniční cesty do mnoha zemí Evropy a do USA, nahrála řadu skladeb v plzeňském rozhlase, vystupovala i na plzeňských abonentních koncertech, spolupracovala s operou Divadla J. K. Tyla v Plzni.
PhDr. Ilja Šmíd (1951) po PedF v Plzni absolvoval ještě muzikologické studium na FF UK v Praze. Jako spolumajitel vydavatelství Clarton realizoval 24 CD nahrávek klasické hudby, působil jako ředitel Pražské komorní filharmonie, v současné době je ředitelem Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK.
Mgr. Marie Nováková, Šindelářová (1951) založila a v letech 1977-1999 vedla vynikající Chlumčanský dětský sbor, od roku 1990 řídí dětský pěvecký sbor Mariella, jehož zřizovatelem je plzeňská 15. ZŠ s rozšířenou hudební výchovou. Jedná se o sbor celorepublikové úrovně (řada předních soutěžních umístění, koncerty, nahrávky zde i v zahraničí). M. Nováková je pedagožkou KHK od roku 1990.
Doc. PaedDr. Zdeněk Vimr (1952) po dr. J. Kloboukovi a J. Fuchsovi působil nejprve od r. 1977 jako sbormistr ženského akad. sboru PedF v Plzni, s nímž získal řadu významných ocenění. V letech 1979-1990 vedl i renomovaný smíšený pěvecký sbor Česká píseň (založen r. 1954 skladatelem Zdeňkem Lukášem), a poté jeho rekonstruovanou odnož Novou Českou píseň. Oba sbory se pod Vimrovým vedením umísťovaly na čelných místech v celorepublikových soutěžích, českou hudbu reprezentovaly v zahraničí. Sbormistrovská dráha Z. Vimra zatím kulminuje vedením operního sboru DJKT v Plzni (od r. 1994) a členstvím v soutěžních porotách sborového zpěvu. Členem hudební katedry je od roku 1976. Akademicko pedagogický titul docent získal na OU v Ostravě v roce 1994.
PhDr. Marta Ulrychová, Lindaurová, Ph.D. (1952), po absolvování studia učitelství HV v Plzni pokračovala ve vysokoškolských studiích na FF UK v Praze (PhDr.) a na katedře etnologie tamtéž získala titul Ph.D. V l. 1990-1999 vyučovala na KHK, byla činná i organizačně (Společnost A. Dvořáka, Kruh přátel hudby). V současné době působí pedagogicky na FF ZČU v Plzni. Publikuje zejména v oblasti hudební regionalistiky a národopisu, referuje na vědeckých konferencích.
Mgr. et Mgr. Jana Veverková, Krajská (1953) sbormistryně pražského dívčího sboru Canzona, od r. 1993 vedla Foerstrovo komorní pěvecké sdružení (jeden z nejlepších ženských sborů v republice). Vyučuje na katedře HV PedF UK v Praze.
Mgr. Karel Virgler (1953) od roku 1978 vede v Praze dětský pěvecký sbor Rolnička, řídil i smíšený sbor Sonaglio.
Doc. PaedDr. Marie Slavíková, CSc. (1954), je členkou hudební katedry od roku 1977. Titul kandidátky věd získala na UK v Praze (1993) a habilitovala se na OU v Ostravě (2006). Na KHK garantuje 1. st. ZŠ.
PaedDr. Jiří Frolík (1957) – pedagog katedry od r. 1982 a sbormistr katedrálního Plzeňského akademického sboru. Od roku 1994 vede i smíšený pěvecký sbor dospělých Cantate Rokycany.
PaedDr. Blanka Hejtmánková, Voráčová (1957) absolvovala na PedF v Plzni studium HV-ČJ v roce 1982. Působí jako zástupce ředitele Konzervatoře v Plzni.
Mgr. Ladislav Horák (1966) už za studií HV na PedF v Plzni vynikal ve hře na akordeon (vyučující J. Vlach). Je profesorem pražské konzervatoře (akordeon), vedoucím akordeonové sekce České hudební společnosti, organizátorem celostátních akordeonových soutěží, porotcem i mezinárodních akordeonových soutěží, výborným akordeonovým interpretem. V současnosti vykonává funkci zástupce ředitele Konzervatoře v Praze.
Doc. Mgr. Tomáš Kuhn, Ph.D. (1967), po studiu na PedF v Plzni absolvoval ještě studium hudební teorie na HAMU v Praze, tamtéž získal titul Ph.D. (2001). Členem KHK se stal v roce 1991. Je odpovědným redaktorem sborníků odborných statí členů KHK (sborníky vydané ZČU v Plzni v letech 2000, 2002, 2004, 2006). Specializuje se na oblast hudební kinetiky.
Mgr. et Mgr. Romana Feiferlíková, Ph.D. (1968) je pedagožkou KHK od r. 1995. Po absolvování oboru učitelství HV v Plzni v roce 1992, vystudovala ještě obor sólový zpěv na PedF UJEP v Ústí n. Labem (2000) a um Ph.D. na Palackého univerzitě v Olomouci. Spolu s doc. D. Mandysovou působí jako sbormistryně katedrálního Dívčího akademického sboru, vícekrát oceněného v celostátních i zahraničních soutěžích. Vystupuje na veřejnosti nejen jako sbormistryně, ale příležitostně i jako sólová zpěvačka nebo (opět s D. Mandysovou) v pěveckém duu.
Mgr. Kamil Jindřich (1973) řadu let zpíval a hrál na dudy v domažlické folklorní skupině (zahraniční výjezdy včetně USA a Japonska), v současnosti je ředitelem Městského kulturního střediska v Domažlicích.
Mgr. Zdeněk Vejvoda, Ph.D. (1975) absolvoval PedF ZČU v Plzni v r. 2000, nyní dokončuje doktorandské studium na katedře etnologie FF UK v Praze. Je vědeckým pracovníkem oddělení etnomuzikologie Etnologického ústavu AV ČR Praha. Je autorem vědeckých i hudebně popularizačních statí, ale také aktivním členem i vedoucím několika folklorních souborů. Je autorem cyklu výchovných koncertů pro základní školy s etnomuzikologickou tematikou.
Mgr. Petra Kunová (1976) působí jako redaktorka kulturní redakce Českého rozhlasu Plzeň, zaměřuje se zejména na hudební tematiku.
Mgr. Lucie Hilscherová (1979) absolvovala na PedF V Plzni obory hudební výchova a psychologie (2005), v současnosti pokračuje ve studiu sólového zpěvu na KHK u Mgr. R. Feiferlíkové. Během studií podávala a podává mimořádné výkony v oblasti sólového zpěvu: 1. místa v celostátních soutěžích studentů PedF (2000, 2001, 2006), laureátka mezinárodních pěv. soutěží, sólové role ve Státní opeře Praha a v DJKT Plzeň.
Mgr. Šárka Chvalová (1966) působí jako ředitelka Gymnázia Františka Křižíka v Plzni
Na špičkové krajské úrovni působili nebo ještě působí sbormistři dětských sborů Mgr. Lubomír Henrich (Plzeň), Mgr. Alena Vimrová-Slabá (Rokycany), Mgr. František Steinfeld (Sokolov), Mgr. Bedřiška Koželuhová-Čechová (Dýšina, Plzeň).
- absolventi studia učitelství hudební výchovy ve spojení se studiem sólového zpěvu nebo hry na akordeon
PhDr. Štěpánka Lišková, Ph.D. (nar. 1961) po absolutoriu plzeňské konzervatoře (1982, klavír) na KHK vystudovala obory hudební výchova a sólový zpěv (u prof. Vrchotové, 1997), na Univerzitě Palackého v Olomouci muzikoterapii (2004). Členkou KHK je od roku 1997, vyučuje zde zejména předškolní HV, hru na klavír, muzikoterapii. Alternativní HV metody ověřuje na Gymnáziu Fr. Křižíka v Plzni. V roce 2006 zahájila studium Ph.D. na UJEP v Ústí n. Labem.
Ing. Mgr. Jan Kotrč (1968) na KHK absolvoval obor hra na akordeon v r. 1998 (Jaroslav Vlach). Během studií vícekrát výborně reprezentoval ZČU. Od roku 2002 působí jako ředitel ZUŠ B. Smetany v Plzni.
Mgr. Aleš Briscein (1969) KHK absolvoval v r. 2006 (sólový zpěv u doc.Luhanové). Už před přijetím na PedF v Plzni byl znám jako mimořádně talentovaný sólový zpěvák. Šíří, četností i významem svých hudebních interpretačních výkonů (tenorové role a party v operách a vokálně symfonických dílech) se řadí mezi přední české umělce, vystupující na prestižních světových operních a koncertních pódiích.
Ing. Mgr. Václav Lemberk (1973) na ZČU v Plzni absolvoval nejprve inženýrské studium, poté na KHK sólový zpěv (u doc. S.Luhanové, 2001). Studium završil na HAMU v Praze u prof. Ivana Kusnjera (2004). Už během studií podával vynikající umělecké výkony. V r. 2001 získal cenu Českého rozhlasu na Mezinárodní pěvecké soutěži v Karlových Varech. Od r. 2005 je sólistou opery ND v Praze (tenor).
Mgr. Václav Soubusta (1975) absolvoval na KHK hru na akordeon v roce 2001 (vyuč.J.Vlach). Jako učitel 5. ZUŠ v Plzni vede akordeonový soubor Universe, s nímž koncertuje zde i v zahraničí a umísťuje se na předních místech i v zahraničních soutěžích.
Mgr. Jana Piorecká (1975) na PedF v Plzni absolvovala nejprve studijní program učitelství SŠ: HV-ČJ (1988), pak na KHK ještě obor sólový zpěv (u doc. D. Mandysové, 2001). V r. 2002 se zúčastnila mezinárodního pěveckého kurzu v Itálii. V Mezinárodní soutěži E. Destinnové v Č.Budějovicích získala 2.místo (2002) a v soutěži A. Dvořáka v Karlových Varech 3.místo (2004). V muzikálech a v opeře zpívá i sólové role (též v zahraničí: Švýcarsko, Brazílie, Španělsko).
Mgr. Eva Skalová-Procházková (1976) na KHK absolvovala studium oboru hudební výchova a sólový zpěv v roce 2002. Je členkou operního souboru DJKT v Plzni a od roku 1997 i sbormistryní souboru operety a muzikálu téhož divadla (2003).
Mgr. Josef Hřebík (1978) absolvoval na KHK Hru na akordeon v r. 2005 (J. Vlach). Už za studií výborně reprezentoval ZČU v ČR i v zahraničí. Od roku 2005 je profesorem pražské konzervatoře (akordeon), je výborným veřejně vystupujícím akordeonistou.
Mgr. Jarmila Vlachová (1978) hru na akordeon absolvovala na plzeňské konzervatoři a pak na KHK (2005). Vystudovala Královskou hudební akademii v Aarhusu v Dánsku a současně vyučuje na KHK. J. Vlachová je nejúspěšnější českou reprezentantkou umělecké hry na akordeon v ČR i v zahraničí (soutěže, koncerty, nahrávky).
Další vývoj katedry:
Katedra hudební kultury poskytuje učitelské hudebně-výchovné vzdělání pro všechny stupně škol, tj. od škol mateřských až po školy střední. V letech 1992 – 2011 bylo možné zde studovat HV ve spojení s umělecko-pedagogickými disciplínami: sólový zpěv a hra na akordeon, sbormistrovství (od roku 2006). Od roku 2019 je na katedře otevřen doktorský program Hudební teorie a pedagogika (Ph.D.).
S výjimkou studia učitelství pro 1. st. ZŠ se ostatní hudební studijní obory od akad. roku 2006/2007 studují strukturovaně, tj. v tříletém studiu bakalářském (Hudba pro vzdělávání) a v dvouletém navazujícím studiu magisterském (Učitelství pro ZŠ, SŠ).
V odborné mimovýukové profilaci se členové katedry zaměřují na oblast uměleckou - hudební skladatel doc. Mgr. et MgA. Jiří Bezděk, Ph.D., koncertní pěvkyně Doc. PaedDr. Daniela Mandysová a Mgr. et Mgr. Romana Feiferlíková, Ph.D., působí také jako sbormistryně společně s Mgr. Vítem Aschenbrennerem, Ph.D. – Dívčí akademický sbor a Plzeňský akademický sbor
Pedagogové katedry a studenti se průběžně podílejí na plzeňském hudebním životě. Každoročně realizují několik veřejných koncertů (viz přehled koncertní činnosti).
V oblasti vědecké práce se v současnosti prezentují všichni členové katedry (viz přehled publikační činnosti), mnoho z publikací je zaměřeno především na hudební regionalistiku a hudební teorii.
V roce 2009 se stal vedoucím katedry, po doc. PhDr. Janě Jindrové, CSc., doc. Mgr. et MgA. Jiří Bezděk, Ph.D., který v roce 2015 přijal funkci proděkana FPE pro vědu a umění. Od roku 2015 je zastupující, resp. jmenovaná vedoucí katedry Mgr. et Mgr. Romana Feiferlíková, Ph.D.
Ze vzpomínek pamětníka
Koncertu KHK FPE pořádaného u příležitosti šedesátiletí plzeňské Pedagogické fakulty předcházelo slavnostní shromáždění dnešních i dřívějších členů katedry hudební kultury. Byl mezi nimi i PhDr. Miroslav Mrázek, člen katedry v letech 1954 - 1972. Mimo jiné řekl:
Vše bylo tehdy mnohem skromnější. Zahajovací ročník PF představovalo asi 65 studentů různých aprobačních skupin, vzájemně jsme se znali. Na hudební výchově nás bylo zapsáno osm. Začínali jsme v jedné z učeben bývalého ženského učitelského ústavu na dnešní Americké třídě. V tělocvičně sousední měšťanské školy bylo tehdy umístěno první nahrávací studio Plzeňského rozhlasového orchestru (nynější Plzeňské filharmonie), kam jsme se o přestávkách chodili dívat a za okny naslouchat, jak pilně tam nacvičují. Naši výuku tehdy zajišťoval Ústav pro hudební výchovu, který vedl Ludvík Novák, profesí inženýr chemie, avšak velice zanícený hudební nadšenec, v kompozici žák K. B. Jiráka. Přicházel s neobyčejně cennými zkušenostmi profesora nymburské reálky, jediného místa v tehdejší ČSR, kde se pokusně učilo hudební výchově jako elektivnímu předmětu, z něhož se i maturovalo. Profesor Novák nám zapůjčoval ochotně i studijní příručky, které sám vypracoval a rozmnožil, a to jak z elementární hudební teorie, harmonie a kontrapunktu, tak z hudebních forem, nauky o hudebních nástrojích a z dějin hudby. Skripta se tehdy teprve vytvářela. Jako vynikající osobnost dovedl nás profesor Novák svým příkladem nejen zcela zaujmout, ale i účinně formovat.
Počátkem druhého studijního roku 1949/50 se PF přestěhovala do prostor bývalého dívčího gymnázia, dnes hlavní budovy ve Veleslavínově ulici č. 42 a Ing. Nováka vystřídal plzeňský profesor, hudební skladatel Bořivoj Mikoda. Počínaje rokem 1950 byl zaveden systém vysokoškolských kateder. Jejich názvy bývaly různé - někdy snad až zcela hrůzné. Například jedno z označení právě jubilující katedry znělo: katedra výchov (rozuměj výchovy hudební, výtvarné a svého času i tělesné). Ale o tom již zevrubně pojednávala publikace Deset let Pedagogické fakulty a Vyšší pedagogické školy v Plzni z roku 1958.
PhDr. Miroslav Mrázek dodnes zůstal věrný svému profesnímu koníčku a uveřejňuje recenze o koncertech v Plzni v denním i odborném tisku. Jeho vzpomínkový příspěvek byl redakčně krácen. V plném znění ho zájemci najdou na webových stránkách katedry hudební kultury FPE.